Milovníci každého z psích plemen zkoumají velmi pečlivě jeho původ a radují se z jeho
historického nebo společenského věhlasu. Když si nevelcí pastýřští pejskové "welsh corgi" nalezli cestu z velšských farem přímo na britský královský dvůr, stali se i oni předmětem zvýšeného zájmu jejich obdivovatelů. Jediné, co se dalo nesporně ověřit, bylo zjištění, že byli již od pradávna neobyčejně cenění a vážení na každé velšské farmě. Stará velšská legenda praví, že neobvykle moudří pejskové jsou královským darem, který věnovaly předkům nynějších obyvatel této části planety čarovné bytosti z hor. Ještě dříve, než se zde objevili lidé, obýval prý pohoří poloostrova Pembroke bájný nárůdek malinkatých lidiček. Měli paláce, zahrady i stáda miniaturních kraviček a také corgi, kteří je svědomitě hlídali nebo si hráli s dětmi v zelených údolích. Když však malé corgi dostali postroje, změnili se v pohádkové klusáky pádící krajinou přes vrcholky hor a koruny lesních velikánů. Lidské příchozí přijali bájní obyvatelé vlídně. Svá tajemství však před nimi střežili velmi ostražitě. Proto pouze nemnozí mohli zahlédnout koníky uhánějící noční tmou do neznámých dálek. Ti potom vyprávěli, že čarovní koníci se nepodobají žádným jiným koním na světě. Jejich srst je zlatá, krátké tlapky bílé, ouška vztyčená a kdo spatřil jejich oči, již nikdy na ně nezapomene. Neboť je v nich všechno. Láska i radosti moudrost celého světa. Dlouho, předlouho, žili lidé i bájní obyvatelé v přátelství. Stále více se však jejich cesty rozcházely. Člověk se rozpínal a vytlačoval malý nárůdek z jeho sídel. Nakonec se pohádkové bytosti rozhodly opustit svá rodná údolí navždy. Aby však na ně lidé úplně nezapomněli, zanechali jim na památku dvě štěňátka corgi. Děti je nalezly na jednom opuštěném lesním paloučku. Celý den si s nimi hrály a potom si je vzaly domů, neboť se domnívaly, že jsou to liščata. Když však lidé spatřili rudá zvířátka s bílými tlapkami a vztyčenými oušky, se stopami postrojů na hřbetech a pohlédli do jejich moudrých očí, porozuměli, jak nádherný
dar dostali a kdo jim jej věnoval. Malí corgi již zůstali s člověkem. Naučili se milovat své nové hospodáře, pást jejich stáda a střežit jejich obydlí. Nevěříte-li, prohlédněte si pozorně corgi. Na jejich hřbetech jsou dosud vidět stopy čarovných postrojů. Nejlépe však, když se jim podíváte do očí……
The Corgi Legend
By Anne Biddlecombe
Would you know where corgis came from?
How they came to live with mortals?
On the mountains of the Welsh-land in its green and pleasant valleys, Lived the peasant folk of old times,
Lived our fathers and grandfathers;
And they toiled and laboured greatly with their cattle and their Ploughing, that their women might have plenty.
And their children journeyed daily with the kine upon the mountain, Seeing that they did not wander,
Did not come to any mischief,
While their fathers ploughed the valley and their mothers made the cheeses.
'Til one day they found two puppies
Found them playing in a hollow, playing like a pair of fox-cubs.
Burnished gold their coat and colour,
Shining like a piece of satin -
Short and straight and thick their fore-legs, and their heads like a fox's
But their eyes were kind and gentle;
Long of body these dwarf-dogs and without a tail behind them.
Now the children stayed all day there,
And they learned to love the dwarf-dogs, shared their bread and water with them, took them home with them even.
Made a cosy basket for them,
Made them welcome in the kitchen,
Made them welcome in the homestead.
When the men came home at sunset, saw them lying in the basket,
Heard the tale the children told them, how they found them on the mountain, found them playing in the hollow -
They were filled with joy and wonder and said it was a fairy present,
Was a present from the wee folk, for their fathers told a legend
How the fairies kept some dwarf-dogs.
Called them Corgis - Fairy heelers:
Made them work the fairy cattle, Made them pull the fairy coaches,
Made them steends for fairy riders,
Made them fairy children's playmates;
Kept them hidden in the mountains,
Kept them hidden in the mountains shadow,
Lest the eye of mortal see one.
Now the Corgis grew and prospered,
And the fairies' life was in them, in the lightness of their movement,
In the quickness of their turning,
In their badness and their goodness.
And they learnt to work for mortals,
Learnt to love their mortal masters,
Learnt to work their masters' cattle,
Learnt to play with mortal children.
Now in every vale and hamlet, in the valleys and the mountains,
From the little town of Tenby, by the Port of Milford Haven,
To St. David's Head and Fishguard, in the valley of the Cleddau,
On the mountains of Preselly,
Lives the Pembrokeshire Welsh Corgi,
Lives the Corgi with his master.
Should you doubt this ancient story,
Laugh and scoff and call it nonsense, look and see the saddle markings where the fairy warriors rode them (As they ride them still at midnight, on Midsummer's Eve at midnight,
When the mortals are all sleeping! )
Žádné komentáře:
Okomentovat