Bedwyr & Cadwallon Cymro Lucky Veles

Vítejte na stránce věnované plemeni Welsh Corgi Cardigan. Najdete zde obecné informace o plemeni a především informace o našich skvělých psech Blackovi (Bedwyr Lucky Veles) a Valdovi (Cadwallon Cymro Lucky Veles)

Welcome to the website dedicated to the breed Cardigan Welsh Corgi. Here you will find general information about the breed and especially about our great dogs Black (Bedwyr Lucky Veles) and Valda (Cadwallon Cymro Lucky Veles).

Aktuální ročenka Welsh Corgi Association Handbook, kde Black reprezentuje Český WCC klub.

Aktuální ročenka Welsh Corgi Association Handbook, kde Black reprezentuje Český WCC klub.
Aktuální ročenka Welsh Corgi Association Handbook, kde Black reprezentuje Český WCC klub.

12. 2. 2010

Pes s PP... co s tím? / A dog with a pedigree, what can we do about it?

(25.4.2009) Konečně máme doma nového kamaráda, který nám dělá jenom radost, je s ním spoustu legrace a roste jako z vody. Nakonec jsme se rozhodli nechat mu jeho jméno, protože už na něj slyšel, vůči jeho zbarvení mu sedělo a navíc jsme nevymysleli nic smysluplného. Takže náš nový kamarád se jmenuje Black, ovšem velmi brzy je samozřejmě překřtěn na spoustu různých jiných modifikací jména, nejčastěji je ovšem zvaný Blečík a nejvíc samozřejmě reaguje na prohození úplně jiných slov, jako třeba vem, dáme, na nebo mám...
Máme to celkem blízko do lesa, hned vedle domu jsou pole a louky, takže i přes nepřízeň počasí trávíme hodně času vycházkami do okolí a formou hry se pomaloučku snažíme procvičovat některé příkazy a vštípit Blečíkovi zásady slušného chování. Vždyť když už máme psa s rodokmenem, bylo by nevhodné, aby z něj vyrostl nevychovaný jedinec, zajímající se jen o shánění potravy a vůbec navyklý dělat si co chce. Jak by to potom vypadalo, kdyby se z něj stal nějaký šampion a neměl vybrané chování? Tím se dostáváme k tématu článku.
Máme doma pejska s průkazem původu, což nám dává spoustu dalších, pro neznalého člověka, netušených možností. Takový pes se může účastnit oficiálních výstav po celém světě, je možné ho uchovnit a v případě jeho úspěchů ve výstavních kruzích, může se stát žádaným krycím psem, u fen je to potom samozřejmě jednodušší, to nám stačí jen vybrat "ženicha", ostatně jako v běžném životě u lidí, žena to má vždy v tomto směru lehčí. Navíc se lidé kolem jednotlivých plemen sdružují do různých klubů a spolků a člověk má díky tomu větší přehled o veškerém dění kolem svého plemene. Možná se ptáte, jestli vůbec má cenu účastnit se takového blázince, který určitě stojí i spoustu peněz. Samozřejmě záleží na uvážení mnoha faktorů, např. jestli náš pejsek má vůbec takovou povahu, aby se dal v klidu prohlédnout neznámým člověkem, v klidu ukázal své přednosti a naučil se schovat své nedostatky ( což musíme učit a trénovat od útlého věku), jak moc se přibližuje danému standardu, atd. v neposlední řadě také, zda máme technické prostředky a možnosti účastnit se takových klání. Má tohle nějaký přínos pro psa? Samozřejmě, že ano. Na první pohled se sice zdá, že psovi to nic nedává, vždyť zvířata neznají takové věci jako soutěživost nebo touha po výhře, ale přesto je to minimálně prostředek pro dobrou socializaci jedince, nutnou pro dobré začlenění do společnosti, v případě uchovnění psa je účast alespoň na jedné výstavě nutností. Nám páníčkům to přináší poznání mnoha nových lidí a třeba i nového koníčka. Samotné vystavování pak je spíš jen pro nás, naše sebevědomí, ukázat, že náš jedinec je o dost lepší, než jedinec někoho jiného a touze po vítězství. Pro psa to znamená jen předvedení několika naučených věcí, které více či méně v neznámém prostředí zvládne. Ovšem my jsme ti blázni, od samotného rána svázáni nervozitou, jak že to dnes dopadne, jestli náhodou pes který nás minule porazil nedorazí a jestli náš svěřenec ukáže vše, jak má. V samotném kruhu potom pes v podstatě bezstarostně pobíhá pod naším vedením, dostává za to dobroty a my děláme kdejaké šaškárny pro odpoutání jeho pozornosti od té krásné fenky, co stojí opodál. Takže v konečném součtu je to klání pro psy, ve kterém se ovšem nejvíc předvádějí jejich majitelé, kteří mají také v případě úspěchu patřičnou radost a je zábavné v těchto chvílích sledovat nechápavé výrazy psů při pohledu na své pány, jak se neskrytě a bláznivě radují. Každopádně pro nás pánečky to je minimálně zábava a příjemně strávený den, pro naše psí kamarády vítané zpestření každodenního života.
Samozřejmě i v opačném případě, kdy se člověk rozhodne, že výstavy a podobné sešlosti nejsou pro něj a jeho věrného přítele, nikdo je nutit nebude a nikde není psáno, že i tak nebude mít pesan plnohodnotný život. Ten beztak tvoříme psovi my majitelé a účast na sebelepších výstavách nenahradí pejskovi naši lásku a správnou péči, kterou odměňuje věrností a oddaností, ať je s průkazem původu nebo bez něj....
My jsme se rozhodli, že vystavovat zkusíme a podle toho jak nám to všem půjde buď u vystavování zůstaneme nebo ne, vždyť ten náš jedinec přece při prvním pohledu přesně kopíruje standard, což si samozřejmě o svých psech myslí všichni majitelé. Přihlásili jsme se tedy na naší první výstavu, jak se ovšem ukázalo, pro nás tento úkon nebude asi nikdy jednoduchý. Přihlašuje se většinou poštou, to s sebou nese určitá rizika, navíc přibližně 2 měsíce před samotným konáním výstavy a kdo má tak dopředu vědět, jak to s pejskem bude. Nám se takové riziko ukázalo v plné kráse, než došlo k vystavování, objevily se zdravotní komplikace, které nám účast znemožnily, naší první výstavy jsme se tedy zúčastnili jen jako přihlížející, když už jsme měli zaplaceno, tak aspoň pro nasátí atmosféry a okoukání našeho prcka. Na další výstavu pro změnu nebyla poštou doručena naše přihláška, na jiné výstavě zase popletl někdo jména a soutěžili jsme pod jiným majitelem, naštěstí příbuzným....
Na závěr moje doporučení: Máte-li psa s PP, určitě zkuste alespoň jednu výstavu, psovi to prospěje a vy třeba najdete nového koníčka :o)

Fotky z první výstavy ZDE.

(25.4.2009)Finally, we have a new friend home. He's very funny and growing very quickly. We finally left him his name, because he could hear well. His name is Black, but also hear, when we say that we will give him something. We live in a quiet place where are only meadows, forests and ponds, and spend plenty of time to walk around. We slowly teach him some commands and principles of propriety. It is very important for a dog with a pedigree, I think. Such a dog give us lot of different possibilities. This dog can participate in official exhibitions around the world, if successful and well-looking, can become an male breeder. We also have the opportunity to participate in all events around these dogs too and that´s very interesting. On the other hand, this is not a benefit for the dog? Of course, yes. At first sight it seems that the dog does nothing, after all, animals do not know such things as competition or the desire to win, but at least it's a good vehicle for the socialization of individuals, necessary for good integration into society, where dog breeding is participation in at least one show is necessary. It brings us many things, e.g. meet many new peopel, new experiences and a new hobby of course. Shows itself are rather for us, we have the joy of victory and any sense that our dog is more successful than others. Otherwise, the exhibition is not for everyone, but that does not mean that the dog will have a full life. It´s particularly our love and proper care which is rewarded with devotion. We decided to try some shows and then we will see. Finally, one recommendation: if you have a dog with a pedigree, Try at least one show and perhaps you also find a new hobby.

Photo from the first show HERE


11. 2. 2010

První setkání / First meeting


(7.12.2008) Už celkem dlouho jsme doma s přítelkyní řešili, jestli si pořídit psího kamaráda. Jestli na něj budeme mít čas, jestli se mu budeme dostatečně věnovat a jestli ho vůbec dokážeme zvládnout. Musím podotknout, že od malička jsme doma měli hodně psů a i já sám jsem jich několik měl, takže by se našly i nějaké ty zkušenosti. Když je ale člověk sám a zvykne si na takový nějaký svůj klid, je to , alespoň podle mého, závažné rozhodnutí a každý by ho měl důkladně a zodpovědně promyslet. Takže všemu předcházela několik měsíců trvající debata, která nakonec skončila rozhodnutím psa si pořídit. Následovalo další složité domlouvání o tom, jaké plemeno bude vhodné, vzhledem k našim podmínkám, ve kterých žijeme. Pomalu jsme už plánovali přestěhování z našeho útulného bytečku někam na klidné místo s domkem a zahrádkou, kde by se líbilo nám i našemu čtyřnohému kamarádovi. Vzhledem k budoucí zahradě jsem navrhoval nějakého většího psa, nemohouc zapomenout na svého výborného rotvajlera, ovšem s tím jsem u svojí přítelkyně nepochodil. Poměrně velké zkušenosti s chovem jezevčíků nahrávaly ve prospěch tohotu plemene, ovšem já už jsem o to moc nestál. Jednak jsem chtěl trochu změnu, jednak mi tito pejsci nevyhovují povahou a navíc u nich poměrně rozšířené problémy s páteří rozhodly, že dáme společně na návrh mojí přítelkyně Venduly a najdeme nějaké štěňátko plemene Welsh Corgi. Tohle neobvyklé plemeno měla tak nějak zhruba prostudované a už od dětství po nich toužila. Prohledávali jsme tedy stránky, hledali dostupné informace a hlavně chovné stanice, kde by se dala koupit štěňátka. Na ta jsme narazili na stránkách chovné stanice Lucky Veles (jak se později ukázalo, byla to šťastná volba) a hned podle fotky jsem se do jednoho štěňátka zamiloval. Každý den jsme sledovali nové informace a fotky a rozhodovali se, jestli se jet podívat a jestli vůbec koupit. Po nějakém čase jsme kontaktovali chovnou stanici a po několika emailech jsme domluvili termín nezávazné návštěvy.
Po příjezdu jsme byli překvapeni hordou skotačivých štěňat a jak se ukázalo, vybraný pes jménem Bedwyr Lucky Veles, kterému říkali Black, byl opravdu úžasný. Trochu nás sice zarazilo, že o nás moc neprojevuje zájem a věnuje se příjemnějším věcem, ale i tak jsme si ho nakonec odvezli. Tomu samozřejmě předcházela diskuze s paní chovatelkou Ivou Kleinovou o chování těchto skvělých psů,
o jejich povaze a našich podmínkách pro společné soužití.
Dlouhá cesta domů proběhla celkem bez nějakých problémů, byl jsem překvapen, jak to prtě, které jsme vytrhli ze známého prostředí plného zábavy, snáší celkem statečně cestu tou divnou věcí, která tak strašně bručí a drncá. Bylo vidět že má strach, ale byl opravdu statečný, takže jsme v pořádku dojeli domů. Tam už bylo vše připraveno pro nového člena domácnosti.....
První fotky po příjezdu ZDE.

(7.12.2008) We talked with my girlfriend for a long time whether to purchase a dog and what breed. From childhood we had a lot of dogs, so we have gathered some experiences. Of course it's a big responsibility to get a dog, but we decided to buy it. At that time we planned to move from our cozy apartment in the house with a garden with beautiful surroundings, meadows and forests. So we know that we have perfect conditions for the dog. Another question was, what breed choose. Finally, we decided to breed Welsh corgi Cardigan puppy. My girlfriend knew him from childhood, and longed for it. We started looking and we found a kennel Lucky Veles and it was really a great choice. We have agreed non-binding term visit, but the puppy was so amazing that we had to take him home. We chose a male name Bedwyr Lucky Veles, but we call him Black. It's really an amazing dog. We want to thank the breeder Iva Kleinová for useful information and assistance in the selection of our puppy. :-)

First photos HERE.